Správně zhotovená snímací zubní protéza by měla v ústech držet i bez fixačních krémů. Uvádí to zubní lékař Jakub Hladík z centra stomatologie The Clinic, člen České stomatologické komory. Podlepení protézy během dne označuje za přijatelné řešení, které ale vyžaduje o to důslednější hygienu náhrady.
Průměrný věk ztráty zubů podle něj nelze stanovit, protože příčiny se liší. V mládí jde nejčastěji o úrazy a nedostatečnou hygienu, v pozdějším věku o parodontózu. Zub, který už nelze zachránit, lékař vytáhne v ordinaci v lokální anestezii bezbolestně.
Jedna mezera dokáže rozložit celý skus
Odkládání řešení chybějícího zubu má podle Hladíka řetězové následky. Zuby okolo mezery se do ní postupně sklánějí a žvýkací síly rozloží celý skus, zatímco zuby v protější čelisti se bez opory vysouvají ze zubního oblouku. Přetěžování okolních a zejména předních zubů vede k jejich destrukci a viklavosti.
Rozdělení náhrad je jednoduché: pokud pacientovi zůstaly vlastní zuby, zhotovuje se částečná náhrada, při zcela prázdném zubním oblouku totální. Zubní náhradu by měl umět vyrobit každý praktický zubní lékař. Pacienti si nejčastěji stěžují na potíže při jídle, zejména se žvýkavými potravinami a tužšími pokrmy, jako je maso.
Prevence platí i bez vlastních zubů
- Protézu čistit kartáčkem ráno a večer, na noc ukládat do vody.
- Občas použít rozpustné tablety k odstranění zubního kamene; pro domácí péči to postačuje.
- Preventivní prohlídka jednou ročně i u pacientů zcela bez zubů, kvůli kontrole změn na sliznicích.
- Rentgenový snímek jednou za dva roky odhalí patologie v kosti čelisti nebo v čelistních dutinách.
Vzniklý otlak je důvodem k návštěvě lékaře, který protézu v daném místě vybrousí. Zanedbaná náhrada se stává živnou půdou pro bakterie a kvasinky; ty vyvolávají infekci měkkých tkání, nejčastěji na patře, kde je sliznice zarudlá, bolestivá a pokrytá bílým povlakem.
Dokud protéza funguje a nepadá, není podle Hladíka důvod zhotovovat novou — pacienti si na starší náhrady zvyknou a s novou se sžívají hůře. Dnes lze každého staršího pacienta vybavit určitým počtem implantátů, na kterých protéza drží, případně být přímo napevno přišroubována.
